Pravděpodobně je k tomu vedly jejich předchozí zkušenosti s vinařskou kulturou během cestování s rodinami nebo našeho školního zájezdu do Itálie. Tam jsme kromě významných památek navštívili i malé rodinné vinařství, kde nám majitel poutavě vysvětlil práci s révou na vinici i ve sklepě a vše završil společnou ochutnávkou.
Víno jako součást kultury
Ve většině západních zemí je naprosto běžné, že se k denním pokrmům podává víno. Je součástí tradic, identity i kulturního dědictví jednotlivých národů. Každá země má své původní odrůdy révy vinné, které se v průběhu staletí vyvíjely v konkrétních oblastech. Místní gastronomie s nimi přirozeně ladí a vytváří harmonický celek.
Součástí všeobecného vzdělání by proto měl být alespoň základní přehled v oblasti enologie, abychom dokázali sommelierovi popsat, na jaké víno máme chuť, a posoudit, zda se bude dobře snoubit s vybranými pokrmy.
Takový přehled nám umožní cítit se uvolněně v jakémkoli restauračním prostředí, na návštěvě i v roli hostitele. Odpadá stres z trapných momentů – například když při otevření vinného lístku nerozumíme ani jednomu slovu, nebo když při výběru červeného vína navrhneme Tramín červený, který je ve skutečnosti vždy víno bílé. Na druhou stranu, pokud nám nevadí být terčem lehké legrace, může i taková situace přispět k dobré náladě.
Degustace všemi smysly
Nejdůležitější však není jen „být v obraze“, ale také umět rozpoznat kvalitu vína. K tomu je třeba zapojit všechny naše smysly a postupně je rozvíjet. Už samotným zrakem lze odhadnout odrůdu, stáří, kondici vína, jeho čistotu, viskozitu, barvu či případné vady.
Náš čich je přitom ještě mocnější nástroj – dokáže rozeznat až bilion různých vůní, jak potvrzuje studie Rockefellerovy univerzity v New Yorku. Máme přibližně 400 typů čichových receptorů a mozek jejich signály kombinuje do nepřeberného množství vjemů. Ve víně tak můžeme najít tóny ovocné, květinové, bylinné, kořenité, mléčné, pekařské, vegetální, dřevité i živočišné. Běžný člověk je schopen popsat kolem 10 000 vůní, pokud se tomu věnuje.
Chuťové a hmatové vjemy v ústech pak doplňují ty čichové. A překvapivě i sluch hraje svou roli – máme vína tichá, perlivá i šumivá, takže můžeme „naslouchat“ nejen sklence, ale hlavně lidem, kteří s námi radost z vína sdílejí.
Celý proces degustace aktivuje mnoho center v mozku a je silně emocionální. Není proto divu, že studenti často říkají: „Degustace vín není o opíjení se, ale o poznávání sebe sama a rozvoji osobnosti.“
Víno propojuje mnoho oborů
Pokud se rozhodneme jít v degustaci vín ještě hlouběji, je třeba znát i geografii, biologii, fyziku, chemii, fyziologii, historii či jazyky.
Růst našich znalostí má navíc i praktický dopad. Když dokážeme rozpoznat kvalitu, můžeme ovlivňovat i trh. Komerční nabídka je stále z velké části založena na průmyslové produkci obrovských objemů. Neinformovaný zákazník často sahá po nejnižší ceně, která však obvykle znamená i nejnižší kvalitu. Tím jsou poctiví malí vinaři vytlačováni na okraj, nebo dokonce mizí.
Vše s mírou
Stačí se řídit starověkými latinskými příslovími: In vino veritas. Carpe diem. Modus omnibus in rebus. Ve víně je pravda. Užij dne. Vše s mírou.
Život je krátký – proto nežijme hloupě. Jezme dobře, pijme dobře a hlavně s mírou.