Jak by to vypadalo, kdybyste nahlédli do třídy 2. P? Co byste viděli a slyšeli, pobavilo by vás to? Shrnout měsíce do pár odstavců je sice docela těžké, ale pokusím se vám to alespoň trochu přiblížit.
Říjen a Maroko
V říjnu jsem měla možnost už podruhé navštívit Maroko. Asi nejhezčí zážitek byla možnost se jít podívat na tradiční oslavu po svatbě. Tato událost byla sama o sobě krásná, co ale zážitek udělalo pro mě speciální, byla zpráva, kterou jsem dostala od mamky, když jsem jí z ní poslala video. Zprávu asi z hlavy neodcituji, ale její myšlenka byla, že je krásné, jak jsem tímto výletem schopna poznávat cizí kultury a vidět, že ne všechno se musí dělat jen tak, jak jsem v Česku naučena a budoucnost si tvořím jen podle sebe. Co se tímto snažím říct, je to, že zrovna naše škola Klíč mi tato okénka do budoucnosti otevírá.
Prosincový projektový den
V prosinci jsme v rámci projektového dne šli učit na první stupeň školy Klíč, konkrétně do první, druhé a třetí třídy. Moje skupina šla k druháčkům. Zábavnou formou jsme je učili bezpečnost na internetu a finanční gramotnost. Já sama od malička práci s dětmi miluji. Poslední roky mám ale pocit, že jsem tohle v sobě trochu potlačila. Ale vidět děti, jakou měly radost a jak hezky se zapojovaly, mi připomnělo, že tato cesta pro mě ještě není uzavřená a to, jak moc to vlastně ráda dělám.
Únorová debata
Jako zástupkyně školního parlamentu jsem tež v únoru měla možnost debatovat s paní poslankyní Lucií Bartošovou. Od malička vnímám, že ženy, ještě k tomu mladé ženy, do politiky „nepatří“. Jako někdo, kdo se ale o politiku a dění ve světě zajímá už od rané puberty, jsem tohle vnímala dost silně a negativně. Slyšet mladou ženu, co tohle pravděpodobně také vnímala, mluvit o tom, být poslankyní pro mě bylo moc příjemné. Jsem pyšná na všechny ženy, co měly odvahu se touto cestou vydat. Paní Bartošová mi udělala velkou radost s jejím vhledem na výše zmíněné.